Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) patří mezi známé půdní škůdce, kteří mohou způsobovat výrazné škody v zemědělství i na zahradách. Tento hmyz žije převážně pod zemí, kde hloubí chodby, narušuje půdu a poškozuje podzemní části rostlin. Přestože je pro pěstitele problematický, jeho způsob života i vývoj patří mezi velmi zajímavé. V tomto článku se podrobně podíváme na životní cyklus krtonožky, její výskyt, škody, které způsobuje, i na možnosti ochrany před tímto škůdcem.
Charakteristika a vzhled krtonožky
Krtonožka patří do čeledi krtonožkovití (Gryllotalpidae) a je dobře přizpůsobená životu v půdě. V češtině se pro druh Gryllotalpa gryllotalpa používá označení krtonožka obecná. Tělo má válcovité, robustní, hnědě zbarvené a pokryté jemnými chloupky. Samci obvykle dorůstají přibližně 35 až 45 mm, samice bývají větší a mohou mít kolem 40 až 50 mm, někdy i více. Nejnápadnějším znakem jsou silné přední nohy uzpůsobené k hrabání, které opravdu připomínají přední končetiny krtka.
Ačkoli má krtonožka vyvinutá křídla, většinu života tráví pod povrchem půdy. Pod zemí se pohybuje v husté síti chodeb, kde hledá potravu i úkryt. Dospělci dokážou létat a v době rozmnožování bývají aktivnější, ale pro zahrádkáře zůstává nejdůležitější to, že jde především o nenápadného podzemního škůdce, jehož přítomnost bývá dlouho skrytá.
Životní cyklus krtonožky
Životní cyklus krtonožky je poměrně dlouhý. Samice klade vajíčka do podzemní komůrky a snůška může čítat až kolem 350 vajíček. Z nich se líhnou mladá vývojová stádia, která se postupně svlékají a přes nymfy dorůstají do dospělosti. Vývoj bývá zpravidla dvouletý a nymfy se před dosažením dospělého stadia svlékají opakovaně. Samice navíc snůšku chrání, což je u tohoto druhu pozoruhodné chování.
V průběhu vývoje žijí mladé i dospělé krtonožky převážně v půdě. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou, takže kromě drobných půdních organismů poškozují i kořínky, hlízy, cibule a další podzemní části rostlin. Právě tato kombinace hrabání a žíru z nich dělá obtížného škůdce, jehož výskyt se často projeví až ve chvíli, kdy rostliny začnou vadnout nebo odumírat.
Výskyt krtonožky
Krtonožka obecná je rozšířená ve velké části Evropy, dále v západní Asii a severní Africe. Vyskytuje se také v Česku, kde může být místy poměrně hojná. Nejlépe jí vyhovují kypré půdy, ve kterých se může snadno pohybovat a zakládat chodby i hnízdní komůrky. Proto se objevuje na zahradách, v pařeništích, na záhonech i v dalších intenzivně obdělávaných plochách.
Zahrádkáři se s ní nejčastěji setkávají tam, kde jsou pěstovány mladé sazenice a citlivější plodiny. Problém představuje hlavně v místech s výživnou, pravidelně zpracovávanou půdou, protože právě tam má dostatek potravy i vhodné podmínky k životu. Ve sklenících nebo chráněných pěstebních prostorech může být její výskyt ještě nepříjemnější, protože teplo a stabilnější vlhkost podporují její aktivitu.
Škody způsobené krtonožkou
Krtonožka škodí především při hloubení chodeb a při poškozování podzemních částí rostlin. Rozrývá půdu těsně pod povrchem a nad budovanými hnízdy překusuje podzemní části rostlin. Následkem toho mohou rostliny vadnout, zasychat nebo zcela odumřít. Nejcitlivější bývají mladé rostliny a čerstvě vysazené sazenice, které ještě nemají dostatečně vyvinutý kořenový systém.
Poškození se může projevit i na zelenině, okrasných rostlinách a trávnících. Typickým signálem bývá nakypřená půda, obnažená místa bez rostlin nebo rostliny zničené tak, že mají prokousané podzemní části. Přestože škody nebývají vždy plošné, v napadených místech mohou být velmi výrazné a pro pěstitele představují citelnou ztrátu.
Metody ochrany před krtonožkou
Ochrana proti krtonožce se obvykle opírá hlavně o mechanická a nepřímá opatření. Na menších plochách je možné v červnu a červenci vyhledávat hnízda, která se poznají podle nakypřené půdy a zničených rostlin nad nimi. Dospělce lze chytat do pastí, například do hlubších hrnců, květináčů nebo plechovek zapuštěných do půdy. Do nádob se dává trochu vody nebo kvasící tekutiny a mezi ně lze položit latě, které usměrňují pohyb krtonožek po povrchu.
Pomoci může také podpora přirozených nepřátel. Mezi predátory krtonožek patří například špačci, kosi, rejsci, krtci nebo ježci. Na zahradě proto dává smysl vytvářet prostředí, které podporuje přirozenou biologickou rovnováhu, místo aby bylo zaměřené jen na rychlé chemické zásahy. Tato cesta sice nebývá okamžitá, ale v dlouhodobém horizontu může tlak škůdce snížit.
Pokud je výskyt silný, přichází v úvahu i použití přípravků na ochranu rostlin. V takovém případě je důležité vybírat pouze registrované přípravky a vždy postupovat přesně podle etikety a podmínek povoleného použití. U půdních škůdců je navíc potřeba dobře načasovat zásah a zvážit, zda není vhodnější kombinace více opatření, protože samotná chemická ochrana nemusí být dlouhodobě nejefektivnějším řešením.
Důležitou roli hraje také prevence. Pravidelná kontrola záhonů, sledování vadnoucích rostlin, včasné odhalení nakypřených míst a průběžné kypření půdy pomáhají omezit vznik stabilních podzemních systémů chodeb. Čím dříve pěstitel výskyt krtonožky zachytí, tím snáz lze škody omezit a zabránit větším ztrátám na záhonech.
Závěr
Krtonožka obecná je z biologického hlediska velmi zajímavý hmyz, ale z pohledu pěstitelů jde o nepříjemného škůdce, který může výrazně poškodit mladé rostliny i celé výsadby. Díky svému podzemnímu způsobu života bývá dlouho nenápadná a projeví se až ve chvíli, kdy rostliny začnou slábnout nebo hynout. Úspěšná ochrana proto stojí hlavně na včasném rozpoznání problému, mechanických zásazích, prevenci a případně na uvážlivém použití povolených přípravků.
Pokud chcete svou zahradu před krtonožkou chránit, vyplatí se pravidelně sledovat stav půdy, kontrolovat podezřelá místa a zasahovat co nejdříve. Kombinace pečlivého monitoringu, mechanických pastí a podpory přirozených nepřátel může výrazně pomoci udržet její výskyt pod kontrolou a zachovat zahradu zdravou a produktivní.
